Alžběta Bátoryová
Čachtická paní
Krvavá Hraběnka
Elizabeth Bathory se narodila roku 1560, zhruba sto let po smrti Vlada Draculy. Jeden z jejích předků, princ Steven Bathory, patřil k velícím důstojníkům, kteří v roce 1446 pomohli Draculovi při jeho snaze získat zpátky Wallanchijský trůn.
Když se Elizabeth narodila, její rodiče George a Anna Bathory patřili do jedné z nejstarších a nejzámožnějších rodin v zemi. Její bratranec zastával místo ministerského předsedy Maďarska a další z příbuzných, její strýc, Stephan byl kardinál, který se později stal polským králem. Přestože byla rodina Bathory velmi bohatá a slavná, byla také spojena s některý mi podivnostmi. Jeden z jejích strýců byl považován za uctívače ďábla a další zase za pomatence a úchyla.
Na jaře 1575, se Elizabeth ve věku 15 let vdala za 25letého hraběte Ferencze Nadasdyho. Hrabě přijal její přímení, a tak si Elizabeth mohla ponechat její rodinné jméno Bathory. Po svatbě se přestěhovali na horský zámek Czejthe nad stejnojmennou vesnicí, ležící v severozápadní části Maďarska. Hrabě Ferencz trávil většinu svého času mimo domov, obvykle bojem s Turky. Díky své odvaze a statečnosti si ke konci svého života vysloužil pověst "Černého hrdiny Maďarska".
Během dob, kdy její manžel pronásledoval nepřátele a procházel válkou, a které zabíraly většinu z jejich 25 let trvajícího manželství, byla Elizabeth ponechána o samotě, a její život se tak stával čím dál tím nudnější. Aby zabila čas, trávila celé hodiny před zrcadlem, zkoumajíce svojí krásu a věnovala se mladý milencům. S jedním z nich později utekla z domu, ale brzy se vrátil, přičemž hrabě ji ochotně přijal zpět. Další věcí, kterou si Elizabeth zkracovala chvíle osamocení, byly návštěvy její bisexuální tety, hraběnky Klary Bathory. Její návštěvy si pravděpodobně užívala, jelikož k ní jezdila stále častěji.
To byl také začátek a příčina jejího zájmu o okultismus. Stará služebná, Dorohea Szentes, také zvaná Dorka, která byla údajně čarodějnicí, zasvětila Elizabeth do čarodějnictví a černé magie. Později se Dorka stala Elizabethinou pomocnou rukou, když ji podporoval v jejích sadistických sklonech. Elizabeth spolu s Dorkou po boku se věnovala mučení a týrání mladých služebných, které držela v podzemních kobkách. Ve službách hraběnky byly také další osoby vyžívající se v děsivém mučení. Byla to její chůva Iloona Joo, její sluha Johannes Ujvary a dívky Anna Darvula, která byla údajně její milenka.
Elizabeth s pomoci těchto přívrženců proměnila zámek Csejthe na doupě zla a neřesti. Vždycky si dokázala najít důvod a ospravedlnění k mučení a trestání mladých dívek. Své oběti údajně nejraději bičovala nahé a čelem k sobě, nejen kvůli způsobenému zranění, ale především milovala zděšený bezmocný výraz a utrpení, které dívkám způsobovala. Další její zálibou bylo zabodávání jehel a ostnů do kůže, nejlépe na bolestivá místa - pod nehty.
Když v roce 1600 její manžel Ferentcz zemřel, začalo období opravdového teroru. Nejprve vyhnala svoji tchýni a poté měla potřebný klid pro své počiny. Jelikož se jí v té době schylovalo již ke 40, začaly se na ní objevovat náznaky stáří. Ze začátku se pokoušela zbavit vrásek pomocí kosmetiky, ale nemohla zastřít fakt, že se s přibývajícím věkem vytrácí její krása. Pak to ale přišlo.
Toho dne ji jedna z přisluhovaček omylem zatáhla za vlasy, když ji česala. Rozzuřená hraběnka ze vzteku uštědřila služce takovou ránu, že si o služku zakrvácela vlastní ruku. V tu chvíli Elizabeth pocítila mládí a svěžest služky i na své kůži. Ihned nařídila Jahannesovi Ujvarovi a Dorce svléct dívku, přidržet ji nad velkou kádí, a sama jí podřezala žíly. Poté, co její bývalá svěřenkyně vykrvácela, se Elizabeth vykoupala v krvi, a v tu chvíli si byla jistá, že objevila tajemství věčného mládí skrze tento vampirismus. Uvědomila si že krev znamená život.
Dalších deset let jí pomocnice a pomocníci opatřovali mladé krásné dívky z okolních vesnic, nejčastěji je najímali jak služebné do zámku Csejthe. Poté však byly všechny dívky zmrzačeny a zabity, aby hraběnka mohla uskutečňovat své krvavé lázně. Krev mladých dívek dokonce pila, aby získala také vnitřní krásu. Později si však umínila, že krev obyčejných služek nemá takový efekt, a tak pátrala po ně čem novém, spolehlivějším. Časem se začala shánět po mladých dcerách z noblesnějších rodin, které čekal stejně morbidní osud jako jejich předchůdkyně.
Konec krutovlády
Elizabeth se stávala s přibývajícími obětmi čím dál neopatrnější, a začalo se o ní debatovat v okolních sídlech. Brzy se řeči o hrůzách dějících se v Csejthe dostaly až do nejvyšších maďarských kruhů. Aby byla záhada vyřešena, povolalo císařství hraběte Cuyorgyho Thurza, Elizabethina vlastního bratrance, aby zámek prozkoumal.
V noci 30. Prosince 1610, vtrhly vojáci pod jeho velením do zámku. Naskytl se jim více než děsivý pohled. Mrtvá, vysátá těla dívek v hlavní hale, probodané služky, některé ještě naživu a pod zámkem objevili dalších asi 50 mrtvých těl. Štěstí mělo jen několik málo z nich, které vojáci vysvobodily z podzemních kobek.
Během soudního procesu v roce 1611, bylo napočítáno kolem 650 obětí, které prošly Elizabethinou rukou. Celý proces byl především velkou podívanou. Dochovaly se i původní záznamy o jeho průběhu. Všichni čtyři její spoluviníci byly odsouzeni k smrti, jediná Elizabeth nebyla předvedena před soud. V době, kdy soud vynesl rozsudek na hlavami jejich kompliců, setrvávala uvězněná ve svém sídle.
Nakonec se jí však dostalo trestu a byla císařem odsouzena k doživotnímu věznění ve svém zámku. Hraběnka byla zazděna uvnitř své komnaty, aby zde strávila zbytek života pouze s malými příděly potravin.
V roce 1614, čtyři roky po jejím uvěznění, si její strážní všimli netknutého jídla, a po vykopání otvoru do zdi ji uviděli ležet tváří k zemi. A tak Elizabeth Bathory "Krvavá Hraběnka" zemřela ve věku 52 let